Záhada Ještědu vyřešena!
Pár odboček k pumpě jsme minuli, takže vysněné bagety se čtvrtá dočkala až v povědomém městě. Až později nám došlo, že už je to Liberec. Kdo to má poznat, když si Ještěd zas vyrazil někam na víkend. Cestou nás Jacque učil francouzsky, což mi po dvou návštěvách Paříže a jedné návštěvě Paříže tady nedělá problém.
Před Liďáky bylo plno. Čípak asi bude to malé autíčko s nápisem Čr sever. A jéje, Šáša Míranec. Proč Šáša? Viděli jste někdy Simpsonovi??? Tentokrát se hrálo ve velkém sále, přesto na malém pódiu. Povědomý mužík v takovém tom oranžovém se nám svěřil, jak má těžký život a poslal nás na bar. Že je tam otevřeno. Ahoj Koloušku. Teda Tome, pardon, si na to asi nezvyknu. Ahoj Komáre, proč šeptáš? Tak co si dáte drahé Třetiny? Že by vínko? Tak ale jen dětskou porci, neboli decku. Jé, Jája. Teda Marek. Ne hosteska. Sakra… mám v tom chaos. “Tohle víno si moc dobře pamatuju. asi tak dvě lahve…” Co dodat. Snad jen odkaz a doporučení na výborný bílý “ryzlink”. Ovšem pozor, při zvýšené konzumaci uslyšíte mluvit Karrla. Mě teda jako. Pak že se dneska moc pít nebude, že se musí ráno pracovat. Dovolte, abych se zasmál. Ale jen decentně. Tak mi zas za chvíli přijdem aneb tajné heslo pro “dej chladit další lahev”.
Večer zahájil Ag flek, který jsem slyšel teprve podruhé. Mistrovi J.Ž. jsem slíbil podrobný referát. Následuje za všeobecnou reportáži. Vydrž! Už jen pár řádek. Sál byl pořádně plný. Já to tentokrát jistil zhruba v prostředních řadách, kde jsem se s Třetinkou dělil o jednu židli.
O přestávce jsem konečně potkal i naší milou paní domácí. Jinak se ale děly opravdu zajímavé věci. U automatu se nejmenovaný Kartin Madlec snažil vydolovat polévku (místo Hořkého kafe, které stejně sedělo v sále), chodbou bloudil klokan (teda Klokan), příšera (Příšera) a tak různě. Třetinka si započítala první bod. Za to, že poznala Jarretího webmastra.
A po přestávce Jarret. Miluju folk! Prostě to srdíčko v tom. Co dodat, vše už bylo řečeno. Ostatně stačí říct jen Pjpnfj. Užil jsem si muziku pěkně u odposlechů, na jejichž druhém konci byly druhá a první, neb stály u zvukaře. Ahoj Tómo! Taky tam byl Bohoušek. Zatančil, zazpíval, zahrál.
Po koncertě se ještě dloouho pokračovalo na baru. Jako vždy. Byla legrace. Teda aspoň co si pamatuju. Tak například – výborné tousty hand made by Vítek. Někdo neustále schovával nějaké věci. Kdopak to byl Tómo? Někdo něco fotil. Někdo už měl pěkně nakramráno. Sem tam se domlouvalo nějaké rande, předávaly květiny, vývrtky. Prostě Liberec. A pak už raději rychle za Jizerkou a rybičkou. Do peřin a dobrou noc.
Speciál pro pana J.Ž.:
Je těžké zodpovědně popsat něco, co jsem slyšel teprve podruhé v životě, ale tedy: pět muzikantů a zpěvačka. Tklivé klávesy, jedinečná kytarová sóla Michala Vašíčka, přihrávající basa doprovázející i průvodním slovem, krásný hlas Blanky Táborské v kombinaci s Ivo Viktorinem a Karlem ( ) Markytánem. Škoda, že dojem kazil nepříliš kvalitní, chvílemi dosti zahuhlaný zvuk. Hlasu Iva nebylo chvílemi téměř rozumět. Snad v některých momentech mě překvapily téměř bezradné pohledy Blanky, kdy že už může začít zpívat. Jak kdyby toho kapela neměla už tolik společně odehráno. Zazněly snad všechny nejznámější písně. Vynechány nebyly ani ty z alba Waltz, Blázni umírají na dvakrát…. svůj blok zakonči Ag flek písní Carpe diem. Překvapilo mě, že nebylo slyšet moc hlasů, které by si s kapelou zazpívaly. A to bych řekl, že značná část diváků nebyla obvyklými diváky Jarretu.
Po dostatečném dospání se u naší milé hostitelky Evičky jsme společně naplánovali výlet do Kryštofova údolí na Orloj. Oni tu opravdu musí mít všechno, co v Praze uvidí. Orloj z přestavěné trafostanice. Krásný dřevěný kostelík, roubenky, téměř staroanglická radnice. Krásné dětské hřiště. Cestou majestátný viadukt. Ještě se porozhlédnout kolem novotou vonící rozhledny Rašovka a hurá na oběd zpět do Liberce. Po páteční výuce francouzštiny jsme zamířili do hospůdky s francouzským názvem. Mňamky. Ještě se pokusit vyfotit cestou z auta rolbičku a hurá na Prahu. No hurá, komu by se odtud chtělo, když je tak krásně.
A jak že je to s tím Ještědem? Je vidět pouze pokud vám v žilách koluje dostatečné množství zbytkového alkoholu. Není divu, že jsme kolem něj tedy celou krásně prosluněnou sobotu kroužili. Ale nebojte, vždycky ještě máte 14 dní na odvolání!!!
Hádanka na závěr: Víte, kdo je majitelem nejhezčích nadočnicových oblouků???
Komentáře
Přehled komentářů
Já si to tu čtu a pořád si říkám, že mi to nic neříká a asi v polovině článku mi dojde, že jsem se tou dobou toulala po Barceloně. I když jak si tak čtu reportáž z Barcelony, byla jsem tam vůbec? :-)
(Kačka, 25. 9. 2010 9:54)
Teda teď jsem se pobavila, když jsem to četla, už si to téměř nepamatuju. Co ty nadočnicový oblouky?? Teda tušim, ale to už je tak dlouho?? Sakra.
No ale proč jsem se k tomu vrátila, hele co jsem našla: http://www.markytan.cz/
Ach ta paměť
(Olina, 27. 9. 2010 10:04)