Polepšovna ducha podruhé
Stopařku na zastávce konečné metra jsem dělala asi poprvé. Ještě že se mnou byla Třetinka, která už to má dokonale nacvičené. Kdybychom nečekaly na konkrétního řidiče, tak jsme mohly odjet o cca 20 minut dřív.
Já naivka naivní jsem se nechala ukolébat a nenastudovala jsem trasu. Přece tam Třetinka už byla. I Marek už tam přece byl. Dokonce jsem se nechala ukecat a nezapnula jsem ani navigaci. A to jsem tedy rozhodně měla. Na druhou stranu jsme si udělali hezkou projížďku k řece a zpátky … k zadní bráně ústavu jaderného výzkumu … mezi pole … okolo domu-lodě poprvé, podruhé … prostě pohodička. Po cestě povídání o Káče, cestování, muzice, mluveném slovu a tak prostě o životě. Myslím, že tam bylo i něco o krtečkovských kalhotkách, ale co to bylo to už fakt nedám.
Vy co nás znáte, jistě víte, že jsme se vetřeli už ledaskam. Na party KB, na neveřejnou vernisáž v NB, na několikery oslavy narozenin a tak různě. Ale na teambuilding ještě nikdy. Až tentokrát. Prostě si můžeme odškrtnout další položku ze seznamu.
Musím přiznat, že Třetinka nepřeháněla. Idyla skoro jako v Kameničkách. Sluníčko, ovocný sad, klid – tedy až na DJ, který mě fakt bavil, pivečko zadarmo aneb to jsme měli přijet o pět hodin dřív, houpací síť, báječné masíčko na grilu, báječné brusinky s křenem. Prostě parááááááda.
Proběhla velmi zajímavá diskuze o tom, kdo bude hrát první. Opravdu jsem byla překvapená nerozhodností Jakuba. Ale tak to prý bývá. Abych se přiznala, tak mně osobně to bylo opravdu jedno. Užívala jsem si a nehodlala jsem přestat. Trošku mi to tedy kazil divný pán u stolečku vedle, ale s tím se nic moc dělat nedalo.
A nejvtipnější okamžik? Představování strejdy Zimáka. To mě teda rozsekalo.
A potom už byl konec. A na nebi svítí hvězdy. A měsíc. A byly vidět neuvěřitelný čáry po letadlech. Nikam se mi nechtělo. Chtěla jsem se vrátit do té houpací sítě pod stromem a jen se dívat na nebe a kochat se. Tak třeba zase někdy.
PS: Zpáteční cestu už měla Třetinka v malíčku … skoro. :-)