Pierot pod vlivem
Další z řady pravidelných folkových večerů se nesl ve znamení roku 1998 a druhého CD Devítky nazvaného Pierot. Jojo, to byly časy, to se Třetiny ještě neznaly, některé v té době objevovaly folkové festivaly, jiné si užívaly studentského života a nebo opouštěly hrátky s panenkami.
A na tyto časy jsme měli možnost zavzpomínat v dubnové Besedě. Protože tehdy jsem ještě nebyl mezi vámi, předávám slovo třetí Třetině, která si vzpomínání opravdu užívala. Posuďte sami.
Hostující kapelu Pražce jsem znala jen z vyprávění a nahrávek a teď jsem je viděla naživo. I když ne ve stejné sestavě, jako tehdy, ale i tak jsem si muziku užívala a dočkala se i mé oblíbené Bosé bosanovy.
A co na to Devítka? Ta přivedla kámošku nalezenou ve vlnách jihočeských trav a já se přenesla zpět na první sraz s fanklubem na Komorníku, kde mi tahle písnička zněla v hlavě a znovu si užívala tehdejší bojovku po stopách nové sestavy Devítky a courání jihočeskou travou za krásného letního počasí, hledání devítek všude možně, hledání úkolů všude možně, bloudění po dnu rybníka (naštěstí vypuštěného), kapelní taxi do koupelny a první společné foto tvořící Devítku.
A druhá zásadní píseň z té doby - Hej lidi. Ano, to je moje první Zahrada v životě a poslední Zahrada ve Strážnici. První den festivalu sedíme kousek od jedné scény, kde se právě zvučí Devítka. Něco jíme a čekáme, až otevřou a budeme moci jít usednout do hlediště a začít si užívat první koncert festivalu. Mezitím vyhlížíme další kamarády, kteří mají přijet a do toho nám ze zvukové zkoušky zní Hej lidi, koukejte mi do očí... Jojo, to byly časy. Škoda, že jsme ze Strážnice odjížděli s jinou písničkou na rtech - prší a hvězdy na plakátech blednou. Tehdy jsme ještě netušili, že se na Zahradu do Strážnice už nikdy nevrátíme.
Mary-Jane. Vidím tu zatáčku kousek za Jičínem, když jsme jely na Devítku do Litomyšle a ze srandy psaly každá do Country Radia žádost o písničku na přání. A hádejte, co si přála Džejn. Škoda, že pak vypadl signál rádia a dodnes nevíme, jeslti jí tu písničku zahráli nebo ne.
Nechtěla jsem nic víc, než prožít tu chvíli kdy svítá a u kalpičky se pořád ještě hraje. A hele, támhle už vykukuje sluníčko Přeslička. Modří vědí. Nejrkásnější byla Zahradní rána cestou do školy. Vidím tu fotku, jak první sedí na zemi před kostelem a pouští bubliny. Vidím fotku Třetin, Pavla a dalších nad ránem v kempu. Vidím fotku ve stanu u Kozlíků s Karrlem vezoucím se na klobouku... Kde že Třetinovské Zahrady jsou...
K Pierotovi patří také další z Besed, která proběhla v únoru roku 2002 a kde se Pierot nahrál znovu pro všechny zájemce, kteří sei ho před 4 lety nestihli koupit. Vyšel jako bonus k reedici CD Ještě se střílí. A tak si říkám - bude Beseda i k tomuto albu? Inu, nechme se překvapit.
Každopádně od prvního vydání Pierota uteklo tolik vody a tolik se toho událo a změnilo, že už to snad ani není pravda. Dokonce i ten král Martin už přijel. A tak vždy, když voní ráno nízko nad Praou a rozezní dráty trolejí, rozvlní moře obrázků a zvuků, já brzy ráno snídám a pak se pouštím do práce. Ale naštěstí je tu pár lidí, které, když večerní stín tiše pozhasíná náš svět najdu ve starý knajpě, s cigárkem, pívem, pádlem v ruce a společně začnem hrát tak, jak zobák nám narost. A čas od času se dostaví nějaký podobný čas návratů, a největší hřích je v létě na podzimní deště vzpomínat a tak se vypráví jen ty veselé historky. Jo a ... já moc dobře vím, jak je fajn, že holky jako vy jsou... Třetinovská léta se nedají jen tak zapomenout, i když už nejsou, co bývala. Ale stála opravdu za to!
Třetí
Ano, tak to byl Pierot pod vlivem. Ne nebojte, nebyla opilá, jen pod vlivem vzpomínek a nostalgie, kterou si užila v první dubnové Besedě. A co nás čeká příště? Inu pořádná depka, aneb Třetí .. ne, nebojte, žádná Třetina, ale vydání.