Palác Akropolis a folk?
Musím se přiznat, že jít na koncert Epydemye do Akropole mi přišlo divné. Prostě mi to nějak hned od začátku nesedělo. U Jananasu mi to třeba vůbec divné nepřišlo. Nicméně … zkusit se prý má všechno, tak hurá na to. Netradiční bylo i složení naší výpravy – tradičně První a Druhá a netradičně tatínek Druhé. Ano. Čtete správně. Tatínek totiž není žádný suchar. Naopak. A jeho vážné i nevážné fotky jste už možná při svém brouzdání internetem potkali.
Po vstupu do Akropole jsem uviděla samé známé tváře. Což nebylo až tak překvapivé. Epy prostě v Praze svoje diváky má. Překvapivější pro mě bylo, jak jsou někteří lidé nesoudní. Já osobně úplně nenávidím zalamování palců. Prostě to pro mě nemá vůbec žádný význam a fakt to nemám ráda. A hle. Jednou, dvakrát, třikrát … já nevím kolikrát. Proč jsou lidé tak sebestřední, že jim nedojde, že je možná něco špatně? Ne. Nedojde. Zalamujeme, zalamujeme a zalamujeme. Achjo.
Ale zpátky ke koncertu. Těšila jsem se. Opravdu hodně. Jako host byl nahlášen Tomáš Piala na bicí, takže to bude paráda se vším všudy. Hned na začátku se před podiem vytvořil slušný kotel. Až mě to překvapilo. A Epy to hezky šlapalo. Dramaturgie fakt super. Škoda, že Dušanovi praskla struna a najednou to kouzlo bylo pryč. Ženy mužů v podání jen Honzy s Luckou mám opravdu ráda, ale prostě to bohužel ztratilo ty nastřádané grády a spád… Mrzí mě to. Ale musím říct, že to stejně byl výborný koncert. Mám ráda i ten rockovější nádech. Nové písničky. Prostě mě to s nimi pořád baví.
Zvukař se opravdu zase projevil jako velmi empatický člověk. Nebo to byl někdo jiný? Je mi vlastně fuk, kdo to nakonec byl. Bylo to ale dost pitomý a násilný. Normálně je vlastně ustřihli. Nesnáším, když nenechají kapelu zahrát pořádně ani přídavky. Sakra. Hlavně, když lidi v sále opravdu tleskají a nejde o přídavek č. 9, ale 1 nebo 2. Do háje.
Řekli jsme si, že nebudeme srabi a vydržíme i na kapelu Budulínek. Tvářila se velmi slibně vzhledem k množství dechových nástrojů. A ty já tedy opravdu můžu. Ale tentokrát ne. Já jsem to prostě nevydržela poslouchat a utekla jsem. Tohle opravdu nebyl můj šálek kávy. A to si myslím, že hudební záběr mám fakt celkem slušný. Vždyť i Atari Terror a Korny jsem ustála.
Takže už jen hodit vstupenku do hlasovací bedny, rozloučit se a upalovat domů do postele na Kůstku. Byl to prima večer s fajn procházkou na závěr.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář