Tanec v dešti
Ten večer byla zase jedna premiéra. První účast na akci Žižkov sobě nebo jak se to vlastně jmenovalo. V rámci této akce vystupovala na Parukářce (to jako jen přes silnici) kapela Sto zvířat. Připadala jsem si jako bych se znovu ocitla na vysoký na majáles. Všude fůra mladých lidí – vždyť je to přece zadarmo, že – všude fůra kelímků od piva a všude fůra cigaretového (a nejen toho) kouře. A svět je jeden velký pisoár. Tedy chlapi si to většinou myslí. Bohužel.
Těšila jsem se. Moc. Mraky stahující se nad Žižkovem mi sice dělaly trošku vrásky, ale zkazit mi to nemohly. Miluju Zvířata. Jedno vedle druhýho. :-) Ta muzika je prostě úžasná. A nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama …
Zmokli jsme, ale nevadilo to.
Usmívali jsme se, dokud to šlo.
Dali jsme si i jointa, tedy pouze pasivně.
A náušnice slečny před námi jako fakt dost dobrý.
Tak zas někdy... někde… nějak... s někým... ale hlavně bez deště.