Tak nějak víme a uvidíme
Když mi řekli, že v Besedě bude stará sestava Devítky, zajásal jsem. Konečně zažiju to, o čem mi Třetiny tolikrát vyprávěly. Tu správnou bedeďáckou atmosféru, jako když jsem byl ještě na houbách. Pardon, na Dachsteinu. Ano, opravdu první středu v dubnu vystoupila v Besedě devítka ve své staré sestavě, která tu byla pohřbena v září 2005. Je to vůbec možné?! Divily se Třetiny. To už je to tak dávno? To už se známe tak dlouho? To to tak rychle uteklo? To vznikl fanklub a za pár měsíců skončila stará Devítka? Ano, je to neuvěřitelné, ale je to tak.
Když jsem přicházel do Besedy, cítil jsem zvláštní atmosféru, Takové to napjaté očekávání, jestli to bude stejné, jako tenkrát. Jasně že kecám, nic takového jsem cítit nemohl, když jsem tenkrát nebyl ještě mezi Třetinama, ale slyšel jsem to a cítil jsem to kolem sebe. Důkazem byla i Beseda narvaná k prasknutí. Usadili jsme se zhruba uprostřed sálu a zatím si poslechli hosta dnešního večera, kapelu Passage. Už dávno to není jen duo, jako kdysi, teď už je to regulérní kapela, která se snaží dobít prkna, která znamenají svět. Jak se jim to bude dařit můžeme posoudit třeba na letošní Zahradě, kde se utkají o Krtka, jako kdysi Devítka. Ta nás přivítala po přestávce a ... ono to fungovalo! Nostalgie. Staré dobré písničky. Staré dobré hlášky. Staré dobré vtipy. Starý dobrý fejeton. Říkali všichni, já nemůžu soudit, já u toho přeci tenkrát NEBYL! Teď u toho jsem a uživám si to. A vůbec mi nevadí, že sem tam někdo udělá chybu a nebo nezahraje poslední tón skladby Svítá. Nejsem takový rejpal, jako nové vedení fanklubu. Jak symbolické, že vedení bylo formou datového nosiče předáno novým, mladým, nadějným, ndašeným a zapáleným... (fakt si myslíte, že Třetinám? Tak to se pletete)... právě zde, v Besedě, když vystupovala stará sestava kapely, která nás všechny dala dohromady. Říkaly Třetiny. Já jsem tenkrát ještě čekal na svůj velký den.
Ano, až jsem se z těch vzpomínek dojal. Jak říká kamarád Víťa o kamarádovi Lubošovi, když hrají nějaké ty staré trampské... ale to odbočuji. Už je tady závěrečné společné hraní obou kapel a loučení. Loučení s brášky, kteří se za ta léta ani moc nezměnili až na těch pár kil. Prý.
A tak tedy jak řekli, tak udělali. Tak nějak věděli a uviděli. A myslím, že se zadařilo. Jen ty Knoflíky lásky nebyly. Tak třeba někdy příště, až zase Haf poletí za oceán.