Už asi vím, proč jezdíme znovu a znovu do Telče. Ono si totiž většinou nepamatujeme, co se tam dělo, natož to, že jsme tam vůbec byli. Takže… jako poslední roky opět tolik plánů na Silvestra, až jsem si nemohla vybrat. Takže bylo jasné, že oslavím předsilvestra v Telči s Jarretem a Kalužema. Já vím, Tlupou tlap. A že jsme to vzali pěkně zhurta. První láhev byla načata už v Praze a než jsme dojeli do Lhotky, už bylo Červené na dně. Bylo hrozně hnusně, strašně chumelilo a Tomik jel jak ďábel. To se prostě nedalo za střízliva. Nikdo až na řidiče to nedal za střízliva. A v tomto okamžiku… ano, začíná cenzura mí milí. Shrňme to pár větami, že báječná vánoční rodinná atmosféra pokračuje již několikátým dnem a to pořádnou roadmovie. Takže věta první…
Lhotka, sklípek, nádherná chata, mraky sněhu. Někteří z nás se již začínají pěkně motat. Zeleninový vývar, ze kterého jsem snědla jen ten vývar, ale pomohl. A může se jet na novo. To už je na obzoru ono krásné město, co má úžasnou atmosféru jak v létě, tak v zimě. Sněžilo, sníh praskal pod nohama. Kosa jako blázen, nasvícený morový sloup a stromeček. To je ono. A já pořád, co mi v té Praze letos chybělo. Hrálo se v konírně, což mě děsilo a děsilo mě to právem. Velmi malý prostor, zavřené dveře do sálu a v předsálí brutální zima. Takže z pozice u stánku jsem z celého koncertu měla akorát ten dobrý medvědí svařák. Tak jsme s Hankou a Hankou dojely tu Červenou. Kaluže jsou prostě cirkus. A parádní. Ale diváky nějak nenadchly. Někteří dokonce chtěli odejít. Finta ale byla, že neměli kam. Tak se toho aspoň docela dost prodalo. Samozřejmě nechyběla „barová parta“, ale co, víme jak to nakonec dopadlo. Kyš kyš. Prostě malá neskromná radost.
Jarret povánoční akustický. Zajíc, žába a všichni další. Naštěstí už nebylo moc těch koled. Dveře do sálu už byly otevřené a tak jsem slyšela. Narvat se dovnitř se už nedalo. Tak se tančilo v předsálí. Po kratší debatě přesun ke Švejkovi. Nakonec jsme se tam vlezli, dali si báječnou večeři… ačkoliv někteří zaváhali a než si vybrali, zavřela kuchyň. Už jsem psala, že miluju Kaluže? Ono copak jako kapela, ale partička do hospody. Paša a Ondřej, to je prostě dvojka. A Jany taktéž. Bar zůstal na rozdíl od kuchyně otevřený. Takže se nad panáky diskutovalo a diskutovalo… a o dost vážných tématech a s vážnou tváří. Řekla jsem i co jsem nechtěla. Já prostě vím, proč nepiju. Ale co. A navíc jsem si vysloužila večeři zdarma na romantickém víkendovém pobytu v Telči. My jsme čísla, krást se nemá Tómo! A stejně mi ten víkend ještě dluží. No, ale blíží se sobota, je na čase si vyhádat svůj správný účet a jít do hajan. Někdo snad ví kam. Aha. Asi jsem nespala kvůli tomu chrápání vedle nebo co.
A věta poslední? Když jsem psala ráno Jáje, kde jsem, přišlo mi jen: „já se z tebe zblázním!!" Výmluvné.
A pak už jen spali a spali a spali a vzbudili se až v Praze. A do nového roku se taky prospali. To se prostě ukázalo jako nejlepší možnost strávení silvestrovské noci a vůbec celého předešlého roku.
P.S. Je nějaká pověra o tom, když na vás na poslední den v roce bafne ze křoví bažant??