Poprvé
13. 12. 2011
Nikdy jsem nebyla na koncertě v KC Vltavská. Přemýšlela jsem nad tím fakt dlouho, tak doufám, že mě Třetiny nebo Karrel neusvědčí ze lži, ale opravdu si myslím, že to tentokrát byla premiéra.
Každopádně vyprávění musím začít už pár dní před koncertem. Druhá objevila soutěž o lístky. A já nevím jak to dělám – že bych měla smůlu v lásce?? – ale vyhrála jsem. Šly bychom samozřejmě i kdybych nevyhrála, ale znáte to. Takže jsme se hezky 13. prosince sešly před KC Vltavská s Gabčou a Mončou. Tedy já s Druhou jsme se sešly už dávno před tím v Kumbálu, protože jsme potřebovaly prodebatovat vývoj v oblasti celosvětového míru, nedostatku (nadbytku?) ropy a především vlivu výroby bavlnkových maxi náušnic na stav kont účastnic debaty.
Ok. Takže zpátky. KC Vltavská. Hmm… jak to říct. Sloupy v sále a rozestavění stolečků neumožňovali z některých míst výhled na kapelu!! A dokonce už bylo poloobsazeno a samozřejmě, že místa s výhledem byla již zcela obsazena. S tím jsme se však nesmířily a zamířily jsme přímo do první řady. Lehkou úpravou uspořádání jsme získaly výhled i prostor. Dobře my. A ještě ke všemu byl vedlejší stoleček určen pro kapelu. Ještě lépe dobře my. Někteří členové se s námi však tak zapovídali, že nějak zapomněli na čas. A to ještě měli ladit, čůrat, kupovat pivo a dávat si kapelní pokřik … koncert tudíž začal s „mírným“ zpožděním. Jana pozdravil svým klasickým „Čau“ a na krku měla absolutně broží šálu.
Potom už to byli jen samé vtípky, srandičky, písničky z ošatky a tak různě. Jarda je mrkev! Tutu tututu tu. Bavila jsem se. Jako vždy. A závěrečný nákup trička už byl jen taková třešnička na dortu.
Nová smutná píseň byla velmi velmi velmi smutná a zábavná… A ze všech nejsmutnější jsem ale stejně já!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář