5. pád – oslovujeme, voláme
5. 12. 2011
Maso! – ve smyslu oslovení davu – je název nového CD naší milované Epy. A jako prostě jo. Jako prostě dobrý. Včetně bublinkové fólie. Ale hezky od začátku. Já nevím, co to mám ve zvyku, začínat od prostředka.
Cesta byla mokrá místy suchá. Nebo obráceně? Já nevím. Já si to moc nepamatuju. Vím, že Berunda vyrazila z Prahy se 4 člennou posádkou a po cestě se velmi dobře bavila. Myslím, že i Berunda se velmi dobře bavila. Oblíbená svačina na cestu – tousty – postupně mizely a kilometry ubíhaly a najednou tu byl Týn. Jenže my jsme se ještě nikdy nebyli podívat až u elektrárny a kdy jindy, když ne teď. Hmmm…. Je to tam fakt hustý. A neuvěřitelně velký. Ale zpátky do Týna než nás zase zatknou. Najít Zámecké divadlo nám ani moc dlouho netrvalo. Najít vhodná místa vepředu taky ne. Takže … tři, dva, jedna … začínáme. Úvodní scénka na mě byla už potom trošku dlouhá. Škoda. Ze začátku to fakt mělo dost dobrý potenciál. A byla mi zima. A v rohu sálu byla modrá basa. No věřili byste tomu? Modrý kontrabas.
Host a kmotr – Ivan Hlas. Škoda, že nedorazil kmotr Lukáš. To mě fakt mrzelo.
Koncert sem, koncert tam … a konec. Mastný krám prodával CD za cenu vskutku lidovou. Kapela podepisovala CD velmi pozorně a zodpovědně vymýšlela věnování. Škoda jen, že se opravdu nejmenuji Jana. Achjo.
A potom už nás čekal přesun do Epycentra neboli do Špejchar klubu nebo co já vím jak se to jmenuje. A tak klasický mejdan v podání Epy. Muzika, jídlo, krávy, povídání, přátelé, krávy, šampáňo, kuchyňka, volba nej pána, krávy, noční procházky, automat na mléko, krávy a tak pořád dokola a dokola a dokola … a potom se svět točil a točil a točil…
A ráno hezky zpátky do Prahy. Miluju, když mě ráno budí hudba.
Do teď se musím smát, když si vzpomenu na Jáchyma v růžové šále s růžovou pomazánkou na chlebu. Prostě Epycentrum. Co víc k tomu dodávat.
Jen mě mrzí, že tentokrát barvy Třetin zastupovala jen První. Nějak to holky v poslední době flákáte.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář