Třetí za tři, druhá za dvě, první za jednu
Sraz v CD. Já, třetí, bloumám kdesi po obchodech a ve chvíli, kdy se chystám přesunout na druhou stranu Vinohradské, tak mi přijde SMSka od druhé o tom, že v CD je nějak plno. Inu tak co, zůstaneme u baru, alespoň to budeme mít celé pěkně z nadhledu. Po chvíli přichází i první a tak si můžeme dorozdat poslední vánoční dárky, potěšit se z nich, chvilku popovídat a to už začíná Jananas. Hooodně dlouho jsme je neslyšeli, vlastně jen na Zahradě a tak jsme se těšili. I přes to, že neměli moc dobrý den a byli postiženi různýma pohromama od alergií až po bacily, koncert zvládli. Užívali jsme si známé i neznámé písničky, Karrlovi se obzvlášť líbila jedna o Karlovi. Jak taky jinak že. Ozývalo se tam cosi, že v peněžence zůstal jenom Karel a žádná Božena, Ema, Anežka a další kamarádi. Nám se to taky moc líbilo a smály jsme se možná víc, než všichni v publiku. Někteří z našich kolemstojících se ale moc nebavili. Nebo spíš naopak se bavili docela dost. Ale mezi sebou a nebrali ohled na to, že bychom chtěli poslouchat a hlavně Třetinka přicházela o čím dál víc svého životního prostoru. A pak byla přestávka.
A po ní? Ahoj, jsem Anděl, co tě dostal na povel... První a druhá po chvíli odcházely, já se snažila poslouchat, jenomže kolem baru se hromadilo více a více povídačů v neprospěch posluchačů. Chvílema jsem ani nevěděla, co Xindl zpívá, kor když přišlo na řadu něco pomalejšího, tiššího nebo neznámého. V rychlejších a hlasitějších písničkách publikum většinou zpozornělo. Také jsem se těšila na duet Xindla a Jany, ale vzhledem k Janině angíně jsem se ho nedočkala. Tak snad někdy příště. U baru začalo být navíc nepříjemně zakouřeno a tak jsem opustila klub ještě před koncem druhého přídavku.
A co zatím dělaly zbývající dvě? Předejme slovo druhé Třetině, ona vám to poví.
Díky. Takže...děsná zima. Ale ukrutná. Čekáme na bus, který naštěstí hned jede, protože to první tak pěkně naplánovala. A odváží nás na vandr. tedy Na vandr. Prostě do jiné hospody. Tam se totiž hraje jazz. Začíná mi být ještě větší kosa, to když vidím ten krátký rukáv a sandále. Různé nabídky otrokaření a tak, které ale stejně vyústí v účast na únorovém Éčku. Když někdo řekne, že pro mě udělá cokoliv...tak si za to může sám. Poslední dobou jsem neoblomná :-) No a pak už jen muzika. Tedy jazz. Trubka, basa, hned dvě sága, něco jako kytara, výborné banjo.... na něco jsem určitě zapomněla. Hraje jim to pěkně, některé písně jsem dokonce znala. No a dlooouhé čekání na čaj. Ani jsme ho skoro nestihly vypít. A pak najednou konec, zbalit a už jsou všichni pryč. Musím uznat, že už jsem cestovala lecjak a se všemi možnými řidiči a individui...ale s basou, tedy kontrabasem v Berundě...to bylo opravdu akční. Ona se tam fakt vejde. Pravda, málem se mnou vystoupila na Florenci, ale nakonec raději pokračovala dále do Bráníka. No a jak to vypadalo tam, to už vám poví první... já jdu spinkat, protože mě ráno čeká zkouška.
A prý že je Berunda malé auto. Houby, houby. Já to říkám pořád, že velké. Vyložili jsme druhou a pokračovali směr Braník. Příjezdy na mejdan kolem půl dvanácté v noci (když ostatní paří od osmi) mají svoje kladné i záporné stránky.
Kladné: 1. byla odehrána většina šílených odrhovaček, 2. nálada je už hodně veselá, 3. člověk vždycky vzbudí pozornost,
Záporné: 1. nálada je už hodně veselá a množství vypitého alkoholu větší než malé, 2. bylo odehráno i těch pár zajímavých a hezkých písniček, 3. člověk většinou vzbudí pozornost nežádoucích osob.
V Kulovně vládla velmi veselá nálada. Muzikantů, nástrojů a chrastítek mraky. Písničky, tanečky, povídání ... Opět jsem zjistila, že svět je malý. Takže oslovení od sympatické dámy, že mě určitě zná. Znala .. první, druhou, třetí i Karla. A má ráda liberecké legendy. Slušnější a pracující lidé se pomalu vytráceli. Vypadalo to na poklidný závěr večera (noci, dne...)
A pak najednou přisly Tuhé Morky a bylo vymalováno. Najednou se svět začal točit. Pohledy. Tanečky. Slova, slova, slova. Pozvání. Život dokáže opravdu přinést různé situace... Achjo. Jenže někteří znás nemají dostatek duševní síly využít lákavých nabídek. Byť skrytě zaobalených. Nebo naopak mají síly dostatek k nevyužití?
A pomalu začalo svítat .. tedy pokud by bylo léto, tak už by svítalo. Postel mě uvítala v hodinu, kdy sousedi odchází do práce. Ale stálo to za to. V Braníku to vždycky stojí za to. Je to pokaždé jiné a vždy něčím zvláštní. Možná za to můžou andělé...