Roadmovie s dobrým koncem. Snad.
Abyste tomu rozuměli... nikdy jsem nebyla v Brně. Brno je krásné město. Ano, už to vím. V Brně bydlí kamarádka Žužu. Pěkně jsme naplánovaly výlet a co všechno mi tam musí ukázat. Jenže na ní zaútočila ta chřipka. No co, tak jsem si to naplánovala pěkně sama. Bylo ošklivo a fučelo. Jen co jsem vylezla z busu a došla na náměstí, že se kouknu, kde to mám večer hledat, tak JE hned potkám. Tak jsme se pozdravili a já šla dál. Na Petrov, zpátky do města, kolem university, na zámek. Odtamtud byl krásný výhled na osvětlené arkády na Petrově. Ale nahoře moc foukalo, tak jsem se šla schovat na výstavku. Moc krásné obrazy. Zvlášť se mi líbila série Obilný trh. Určitě si přiložený odkaz prostudujte, Jaňule je moooc šikovná výtvarnice. No a pak už se venku setmělo, tak jsem se Albertem, který byl neuvěřitelné bludiště, probojovala k něčemu k večeři. Před koncertem jsem ještě stihla udělat pár večerních fotek. Jen radnice nevyšla. Zaclánělo tam nějaké velké auto. Liberecké. No a pak už dorazila aspoň Kiwinka. Tu jsem taky moc ráda po dlouhé době viděla. No a než začali hrát, tak jsme si stihly vzájemně postesknout nad všema zkouškama a koncema školy. A zjistily jsme, že děláme stejné testy, ve stejný den a na podobný obor. Ale každá na jiné universitě. Pak už jsme strategicky zabraly první řadu, hned pod klávesami, takže jsme si v podstatě celou dobu mohly povídat s Vlastou.
A už hráli. Po třech dnech lehce použití, přesto jako vždy výborní a energičtí. Manuály a návody pro děvčata (ovšem bez návodu ke čtení manuálu, chyba), pravdy, čáry, úžasná engličtina a obzvlášť vydatné bicí. Prostě jako vždy.
Pak už jen lekce v balení kabelů. Teda Vlasto! Stateční siláci, DJ, pankáč a VKV, kteří to odnosili a naskládali do auta. Po krátké vtipné historce o hledání klíčů to raději ukončím. Mé vzpomínky jsou dosti mlhavé. Doslova. To víte, 9 lidí v jednom autě, venku zima a na západ cesta dlouhá. Takže by to bylo na dlouho. Tak si aspoň něco zazpíváme. A směr? Pořád na Liberec, pořád na Liberec!
Takže konec. Jdu shánět lahev Metaxypozn.
pozn. (Metaxa čti jako díííky, moc moc moc kamarádi... takže mě tak napadá... asi bych měla těch lahví vzít víc)
P.S: Kdo mi vyprávěl tu historku, že usnul v autobuse nějaké slečně na rameni? Nebylo to náhodou cestou do Brna? Tam se to asi děje častěji.