Potlach, na kterém jsem prý nebyl
V diáři jsem měl na daný víkend pěknou spoustu akcí. Sraz fanklubu na vodě, fotbálek na Moravě a potlach v Krušných horách. Já jsem jel do Krušných hor. Za Stráníkama. Mám je totiž opravdu hodně rád. A slíbil jsem to. Už dávno. Vzal jsem s sebou Berundu naloženou 3kolkama, Třetinkou, panem „pradědou“ řidičem (proč jen mu tak Třetiny říkají ... to nechápu. Však je to kluk v nejlepších letech. :-)) Třetinka se dopravila úplně samostatně i se stanem na Karlák. A potom už se jelo. A jelo. A jelo. Paní nás vedla trošku jinou cestou než minulý rok, ale skoro stejně krásnou. Třetiny se předháněly, která má víc teplého a voděodolného oblečení. Praděda měl sandále.
Do Kalku jsme dojeli kolem čtvrté odpolední. Pršelo. A byla zima. (Někteří členové výpravy to sice popírali, ale většina hlasovala pro zimu, takže zima prostě byla. Ať žije demokracie.) Na pódiu hrálo Hluboké nedorozumění a kam se člověk podíval byly známé tváře. Třetiny na uvítanou dostaly po panáčku přepáleného krabičáku. (To před požitím ale nevěděly.) Seznámily se s dcerou od Luboše a Verunky. Jen ten slibovaný syn se tam tak nějak nevyskytoval. :-)
Potom už to vezmu jenom stručně – muzika, déšť, psi, muzika, horké čaje v hospůdce i u stánku, logistické problémy jednoho dua, ohřívání se u ohně, výčitky svědomí, muzika, povídání, duo Jan&Mike v hospodě, ztracený deštník, muzika, jídlo, tma, déšť, muzika, muzika, muzika, zima, zima, zima, nalezený deštník, hospoda plná muzikantů, únava, jam a tudíž muzika, ....
Noc (tedy noc – spát jsme šli asi mezi třetí a čtvrtou hodinou na etapy) jsem naštěstí nemuseli strávit mrznoucí ve stanu, ale hezky mrznoucí pod střechou. (Teda první si stěžovala, že měla zmrzlé nohy.) A ráno? Ráno chvilku svítilo sluníčko. Někdo se nenápadně vytratil brzo ráno – a jako úplně. Někdo o něco později a jen na procházku a projížďku. Posnídali jsem s Lubošem a Verunkou a bylo to moc příjemné. Proto tam tak rád jezdím. Kvůli nim. Kvůli té krásné přírodě kolem. Kvůl muzice a pohodě.
Děkuju. Za všechno...