Víkend, kdy se mě všichni ptali odkud jedu
Sraz na Pankráci a výjezd tentokrát pouze v „třetinovské“ sestavě. Berunda hezky čekala hned u dveří a kufr tentokrát stačil naprosto s přehledem. Jižní spojka oplývala auty a lehce zácpou, ale to nás přece nerozhodí. „Je po cestě mek a áč?“ Javor. Takže zmrzlina to jistí. A už to svištíme. Po cestě vedro k zalknutí, lehká konverzace, lehké nadávky na trubky řidiče, nepřeberně žádostí o vodu, vodu, vodu. Nezapomenout odbočit na Pardubice. Hnusná objížďka. Před 15 minutami byly Lázně Bohdaneč na dohled a teď píšou ještě 6 kilometrů. Opruz. Cesta přes Pardubice probíhala velmi vesele. Budeme někde odbočovat doleva? Ne, pojedeme rovně. Fajn – pravý pruh to jistí – ale proč dva pruhy míří doprava a ten levý rovně??? Nesnáším města… jednosměrka sem a tam a taky most jednou i podruhé… a už jsou tu pekárny… úzký most a parkovací louka. :-)
Dnes zadáno. To si snad dělají legraci. Tak Víťo, vyřeš to. :-) Odkud jedete? Z Prahy? Vy jste jako přijeli z Prahy kvůli Marien?? Ne, my jedeme do Hlinska. Přes Pardubice?? Jasně. Vmáčkli jsme se ke kapelnímu stolu a drželi místo starouškům. Nedávno jsem u jedněch kamarádů četl reportáž z akce, kde se Pavel odkazoval na moji oblíbenou písničku… a páteční večer na ní prostě seděl jako dělaný… snad jen pro to zpívání, vracím se na různá místa, začínám když zvoní klekání, hlava je jasná a čistá ... a taky… muzika krásna až tají se dech ...
Vinný a džusový střik, pivo jako vstupné pro kapelu, americké menu, které stačilo v pohodě pro tři hladové Třetiny, opička a umcaca, umcaca, umcaca, my Pražáci si tykáme, v Heřmaňáku jsou hory, Kačenka Feďová, syndrom posledního metra, tančící Lupťák, různá možná i nemožná štěrchátka, Křesťan, který nešel okolo, večírek v hlavě, plyšatý já, ... a ... a další a další více či méně srozumitelná hesla.
Noční cesta do Kameniček připomínala hru, Kdo zívne víckrát za minutu… ledové kaštany úplně rozteklé, takže první při životě udržovaly melounové žvýkačky. V Kameničkách nás přivítaly ostražitě hlídající kočky – teda kočka a kotě. Darebáci. Pesan klidně někde chrněl. Potichu se vloupat do postelí a spát a spát a spát.
Speciální vsuvka – nebudete tomu věřit, ale ZASE se to stalo. Naše ranní ptáče (to jako Třetinka) spala až do DESETI HODIN!!!!! Třetinka, která vstává vždy, všude a za všech okolností nejpozději v sedm!!! A v neděli se to OPAKOVALO!… konec vsuvky.
Díky pozdnímu vstávání došlo k úsporným opatřením a ze snídaně byl oběd. Nebo z oběda snídaně?? Těžko říct. Přesun do Hlinska a prohlídka Betlému. Škoda, že tentokrát byly zavřené obchůdky. DTJ a zelená razítka za naše krásné žluté vstupenky. Obsazení první řady, kde jsme se ale stejně většinou nezdržovali. Tedy Třetiny pořád někde lítaly… já hlídal deku a pozice. Zatlučení hřebíku do sčítacího špalku, posezení v čajovně a obdivování triček určených do dražby – to krásné s kočkou vydražily slečny skoro za 3sta. Škoda. To bylo fakt moc hezký. I první přihazovala. Obdivování polštářků, hadrových hraček a teplých ponožek (na jejichž nákup samozřejmě v průběhu večera došlo). Protekční čaje do půllitru za 9 korun. A muzika?
Kočičí hra – nezapře svoje jméno. V mnoha písničkách se vyskytují kočky. Začátky písniček nám připomínaly Pranic, ale tím veškerá podobnost končila. Myslím, že tuhle kapelu si v klidu nechám na dalších akcích ujít… a pokud na ně narazím za dostatečně dlouhou dobu – rok?? – zkusím si poslechnout, jestli se moje uši nemýlily nebo jestli se posunuli někam – jak to napsat – dál.
Pavel Dobeš – bomba. Neslyšel jsem ho živě ani nepamatuju (tedy jestli vůbec můžu pamatovat), ale tohle bylo výborné. Rozverný. Usmívající se. S typickou výslovností. Jeho spoluhráč se usmíval a usmíval a Třetiny marně dumaly, jestli na ně. :-)
Trio ISS aneb Improvizovaná sezónní sešlost… Z povědomého kytaristy se vyklubal člen Lokálky. Ještě mi ta paměť trošku slouží. Milá muzika, ale po Pavlovi Dobešovi to vychutnávání nějak nešlo.
Do Větru – naprosto rozumím tomu proč je má Srneček tak rád. S pomocí „legálních“ pomůcek byly dopočítány pražce na kytaře a mocný hlas jedné z Třetin se prosadil v davu a… ano, ano… zase něco vyhráli. Tentokrát to bylo cdéčko.
Slávek Janoušek – Slávka mám rád. Bodejď by ne, když se podepisoval Třetince na ruku a patří k jedněm z mnoha pařičů, kteří na Zahradě u Kapličky vydrží až do ranní polévky. Ale… ta muzika. Prostě nějak ji nemůžu přijít na chuť. Ovce jsem byl rozdýchávat s Třetinama raději až mimo areál. V tu dobu taky proběhla zajímavá konverzace ohledně paralelního vesmíru a stejných časoprostorů… Nátělník nějak nerozdýchal události posledních dnů a jeho organismus se vzbouřil. A výsledek? Jarret nepřijede.
O Jarretu jsme věděli. Ale kde se toulá Pacifik, který by tu už dávno měl být? Nemilý úkol pro pořadatele oznámit, že hvězdy večera nedorazí. Co se stalo u Pacifiku netuším. Ten den hráli ještě na jiném místě a naprosto bez problémů. Kde je asi tak pes zakopán??
Pořadatelé ale nezaváhali. Sáhli do vlastních řad a vytáhli kytary. Nicméně to už nás až tak nelákalo. Hlavně když v nabídce jak strávit zbytek večera bylo loučení se svobodou. Takže první odvezla domů Martina a vrátila se pro mě a zbytek Třetin. Cesta do Krucenburku – bože to je tedy název. Dřív to prý bývala Křížová – vedla lesem a cestou necestou. Zákazu vjezdu jsme si podle pokynů od budoucí nevěsty nevšímali a jeli a jeli, až jsem dojeli. Hned na začátku jsme vzbudili rozruch tím, že jsme se chtěli dobývat dovnitř baráku a ona zatím celá akce probíhala na zahradě. A to první slibovala teplo a světlo. Lhářka!!
Známé i neznámé tváře. Známé i neznámé písně. Maso, koláčky, zelenina, koláčky, koláčky, koláčky. Výkřik – „Karle to jsi ty?“ – mě trošku překvapil, ale on nepatřil mně. Ale nepatřil ani nějakému mému jmenovci, ale první. To jsou věci, co? Zkuste se ji třeba někdy optat, proč ji tak jeden mladík říká. :-)
A potom už jen cesta domů, do Kameniček. Ráno tentokrát i malá snídaně, protože čerstvě upečené buchtě se odolává fakt těžko. Potom pohoda u Osadníků, kdy se nepodařilo vyhrát snad jenom Třetince, ale krovky do ohně bych za to nedal. Myslel jsem, že se pokusím popsat, co vyvolávalo záchvaty smíchu u Třetin i Martina, ale ono to nejde. Jak chcete vtipně interpretovat – za těchto 8 ovcí si stavím cestu? Nebo… 12 a 2 nepadají – jednou, dvakrát, třikrát… Já jsem rudový král…. Pohodu na samotě u lesa asi nejlépe interpretují fotky.
Oběd… další hra Osadníků… nalodění do Berundy . výsadek u babičky… chlebíčky a cesta do města. PUMPA? Jojo… byla. Ale až v Praze. A to je taková pěkná tečka za tímto víkendem. Taxikaření po Praze a hororové parkování ve Vršovicích už se nepočítá.
PS: Ještě vysvětlení k Telči. Původně jsme měli v plánu jet v neděli na koncert Jen tak taků na Roštejn, pak alespoň do Telče, pak na noční mejdan v Telči na náměstí... a... jojo ... nic z toho nebylo. Vyhrála pohoda v Kameničkách a tak trošku lenost a únava.