Oski a Vopi v Balbínce
Měla jsem trochu předstih a tak jsem se ještě cestou na Mírák stavila vyfotit Žižkovský vysílač, prošla se po Jiřáku, okoukla, jestli náhodou v Království někdo nehraje.... Bylo to napínavé, neměla jsem stativ a některé třetiny vyjádřily obavu o mou bezpečnost, když nejsem ozbrajena stativem (za což jim moc děkuji!). Stejně mě pan profesor naučil lepší trik. Ne mlátit kolem sebe stativem, ale šikovně zamířit blesk. To je účinější. Cestou v metru jsem potkávala samé známé. Takové ty, co já je znám a oni mě vlastně ne. První byl Jirka Hopp, ale než bych se odvážila ho zeptat na nějaké zákulisní informace o Kvítku, už jsem musela vystupovat. Po přestupu jsem potkala Smržovku (modří už vědí).
A konečně Mírák. Sešli jsme se tam přesně a já celý zájezd zanavigovala do Balbínky. S předtuchou, co s předtuchou, s jistotou, že tam bude Bubák.... Sice bylo úterý, ale tušila jsem, že musím do třetice ještě někoho potkat. A Bubák je taková balbínovská jistota. Ale on tam nebyl.
Mimochodem.... to, že když tam jsem, tak tam není a když tam nejsem, tak tam je platí o víc věcech.
Zabrali jsme náš oblíbený stůl, na baru koupili nějaké to občerstvení a těšili se na Oskiho a Vopiho. Čas jsme si krátili luštěním hádanek. A abyste o ně nebyli ochuzeni, nějaké vám sem dám. ( i když poslední dobou nějak nehádáte!)
A pak se konečně začlo hrát. Tedy po dlouhém zvučení. Muzikanti si nejdřív museli prohřát prstíky, aby se jim dobře hrálo. A ejhle, hned v první písni praskla Oskimu struna. Géčko? Éčko? „Vyhlašuji přestávku“. Můžeme pokračovat. „Teď se to bude několik hodin rozlaďovat, ale pak už to bude dobrý. Dneska to má teda velkej spád. To je tak na dvě tři hodiny.“
Zazněly písničky kapely Marsyas, písně nejmenšího z největších písničkářů (schválně, kuste uhodnout kterého), písně z období, „kdy se Marsyas ještě báli“ a tak hráli jen překlady...
Vopi, ač seděl na židli byl osočen, že vypadá, že jako pořád někam jde. „Tak půjdem do Tesca. Pro ryby. A uděláme hromadu suši.“ Nějaký inter osko-vopoidní vtip.
Na závěr ještě jedna píseň, kterou vždycky někomu věnují. Ale aby to nebylo stereotipní, dnes jí věnovali sami sobě. Trochu háček byl v tom, že ta píseň je pro mrtvého....ale kdybys mě, Karrle, škrtil, už si nevzpomenu, co za píseň to bylo.
No a to je asi tak vše. Vlastně ne! To bys neuhodl, kdo po koncertě přišel :-) Tak jsme se pozdravili, rozloučili a zběsile doháněli poslední metro.
Kdyby se tě někdy někdo ptal, na co Jirka Vopava hraje, tak kromě houslí na balalajku...to je přeci jasný ne?! A metrosexuálové opravdu nesouvisí s metrem.
Tak ahoj zas někdy v Balbínce.
Title
(Kačka, 17. 2. 2008 17:39)