Ve víru ve Víru
Sraz na Florenci, busem do Kameniček, stopem na samotu u lesa. Díky Pešku! Pět nebo šest panáků, ještě že já hlídal batohy! Třetiny vypadaly spokojeně. Škoda, že neklapla ta vážka od druhé. Ale co, hlavně že si ona taky skvěle užívala. Nechcete už jít spát? Zítra nás čeká náročný den. Tak dobrou.
Tyjotyjo, naše spavé Třetiny vstaly dřív, než je mohl Matylda přijít budit! To toho dnes ale stihneme! Tak rychle nasnídat, do Hlinska na prohlídku Betléma, na poštu pro dálniční známku, kterou ale neměli. Nevadí, první se alespoň naučila orientovat na lístečku s pořadovým číslem; do bazénu pro.. to je tajný, nakoupit spoustu blbůstek, ale mooooc hezkých, obejít dvě papírnictví, stavit se pro víno, u Míši nejdřív s a pak pro Martina a vyslechnout pár historek z blázince (ona tam jen pracuje, ale kdo ví, třeba se tam časem potkáme :-) ), pak pro stromeček, obdivovat Kameničský kostelík a park oddechu s pomníkem vojáka, na oběd, rychlou sprchu, naplánovat cestu do Víru a ještě před odjezdem se jít kouknout na břízy, kopec a několik sněžných potoků a jezer. Jájo bacha, je celé tvé! Po nádherné prosluněné procházce přichází loučení. Díky za všechno a na vánoce ahoj (já) a na jaře nashledanou (Třetiny).
A už jedem v Berundě. Do Hlinska pro benznín, vzduch a vajíčka (první měla prasátko, druhá tygra) a pak už hurá do Žďáru, jen párkrát doleva, do Nového Města a konečně do Víru. Lůco, pomoc, kudy máme jet? Jo k hospodě a přes mostek? Nojo, už si vzpomínám, tady to je! A kudy že se leze dovnitř? Dobrý den, já tu mám mít vstupenky, chcete velikost bot? Že stačí jméno? Tak jo, dík. Chvíli se rozkoukáváme a pak konečně nalézáme to, po čem naše těla touží. WC. Třetiny ho poctí návštěvou a na druhý pokus se trefí i do správných dvěří. Ještě že všichni muži zrovna poslouchali koncert. Ale budiž jim omluvou, že tam byla tma a pánské záchody dveře vůbec neměly, takže nemohlo být nikde napsáno MUŽI. Usedáme, vyčkáváme, posloucháme, rozhlížíme se, na jevišti Berušky, pak Banjo gang a po nich Marien. První se musí vzdálit. Vymyslela si výlet do Brna. Já jedu s ní a se stromečkem. Cestou se nám přihodila taková nemilá věc. Už jste někdy viděli beuršku měnit kolo Berundě? Nemyslím Berušku, myslím berušku. Plyšovou. Ještě že jsem nemusel pomáhat.
Třetí si zatím vychutnává finále koncertu Marien a po nich předbálovou pauzu. Během ní se vítá a zdraví se známýma a domlouvá si kšeft, po kterém odejde z černýma rukama... Ale na to je ještě čas, zatím hraje Falešná karta a začíná bál. Ale už se to pomalu blíží, třetí odchází za celtu a přihlíží přípravám Epíků na jejich vystoupení. A v tom to přijde. Dostane do rukou medovinu.... Ale néé, tohle není to, co vám chci vyprávět. Dostane do rukou černou a červenou barvu a tak si zapatlá obě ruce. Výsledkem je Lukáš změněnný k nepoznání. Škoda, že jsem Epy takhle zmaskovanou neviděl a třetí nevyfotila, protože jsem odjel s jejím foťákem. Cucka prý byla nádherný anděl. A Honza s jeho body gárdem! A představte si, že měli i knihu hříchů! Prý zneužívá důvěry němé tváře, pche!
Nonic, po nich se to na jevišti střídá a hraje a spěje k finále. První se naštěstí konečně vrátila a tak si bál užíváme všichni. A pořád se hraje a tančí, trsnul jsem si půlnoční mašinku! Třetiny si taky občas zatancovaly, občas vytrvale odolávaly neodbytným zájemcům, ale hlavně si večer užívaly. Nejlepší byl ale ten závěr, kdy se na jevišti seřadili všichni Epíci, Víťa a Feďa, Milda, Vlasťák, Ála z Berušek (Dík za vlasy!) občas Jim a občas první s prkýnkem plným panáků. To vám byl sejšn až do... no nechtějte vědět, co se dělo, když Ála začala .. Pro vlasy rozcuchaný... první s třetí na sebe mrkly a už to jelo... No comment...
A pak to začalo - sejšn až do našeho odjezdu. Třetí si mezitím na chvíli zchrupla, když v tom se ozvalo ... vstávej semínko, za 10 minut ti jede taxi! Pokrok! Minule to bylo: "za hodinu a půl nám jede vlak" :-) Tak ještě rozloučit, do Berundy, se stromečkem do Prahy a je to. Konec víkendu. Báječného. Kdo ví, co bude za rok, že by opět vír ve Víru? :-)